Interakce léku: Apo-parox Potahovaná tableta
Generikum: paroxetine
Účinná látka: paroxetine hydrochloride
ATC skupina: N06AB05 - paroxetine
Obsah účinných látek: 20MG
Balení: Obal na tablety
Neužívejte přípravek Apo-Parox:
-
- Pokud užíváte léky, které se nazývají inhibitory monoaminooxidázy (IMAO, včetně moklobemidu), nebo jste je kdykoli v posledních dvou týdnech užíval(a). Po ukončení užívání léků ze skupiny IMAO Vám lékař poradí, jak byste měl(a) začít užívat paroxetin.
- Pokud užíváte antipsychotikum, které se jmenuje thioridazin nebo pimozid.
- Pokud jste alergický(á) na paroxetin nebo na kteroukoli další složku tohoto přípravku (uvedenou v bodě 6).
Pokud se u Vás vyskytuje kterákoli z výše uvedených podmínek, řekněte to lékaři a neužívejte Apo-Parox.
Upozornění a opatření
Před užitím přípravku Apo-Parox se poraďte se svým lékařem nebo lékárníkem:
-
- Pokud užíváte jakýkoli jiný lék (viz Další léčivé přípravky a Apo-Parox dále v textu).
- Pokud máte problémy s ledvinami, játry nebo se srdcem.
- Pokud trpíte epilepsií nebo máte záchvaty nebo křeče v anamnéze (již dříve jste je prodělali).
- - Pokud jste kdykoli v minulosti měli „manické“ epizody (hyperaktivní chování nebo překotné myšlenky).
- Pokud se podrobujete elektrokonvulzívní léčbě (ECT).
- - Pokud máte v anamnéze poruchy srážení krve nebo užíváte jiné léky, které mohou vyvolat zvýšené riziko krvácení (patří sem léky používané ke „zředění“ krve jako je warfarin, antipsychotika jako je perfenazin nebo klozapin, tricyklická antidepresiva, léky používané proti bolesti a zánětům nazývané nesteroidní protizánětlivé látky, kam patří kyselina acetylsalicylová, ibuprofen, celekoxib, etodolak, diklofenak, meloxikam).
- - Pokud užíváte tamoxifen k léčbě rakoviny prsu (nebo při problémech s plodností), Apo-Parox by mohl snížit účinek tamoxifenu, proto Vám lékař může doporučit jiné antidepresivum.
- Pokud máte diabetes (máte cukrovku).
- Pokud máte předepsanou dietu s nízkým obsahem sodíku.
- Pokud trpíte zeleným očním zákalem (tlakem v oku).
- Pokud jste těhotná nebo plánujete těhotenství (viz Těhotenství a kojení dále v textu).
- Pokud je Vám méně než 18 let (viz Použití u dětí a dospívajících do 18 let dále v textu).
Pokud si odpovíte ANO v kterémkoli výše uvedeném bodě a dosud jste o tom s lékařem nemluvil(a), poraďte se co nejdříve se svým lékařem o dalším užívání Apo-Paroxu.
Použití u dětí a dospívajících do 18 let:
Apo-Parox by neměli užívat děti a dospívající do 18 let. Měli byste také vědět, že u pacientů do 18 let, kteří se léčí přípravkem Apo-Parox, je zvýšené riziko výskytu nežádoucích účinků, jako jsou pokusy o sebevraždu, sebevražedné myšlenky a nepřátelské jednání (převážně agresivita, protichůdné chování a hněv). Pokud lékař předepsal Vám nebo Vašemu dítěti Apo-Parox a chcete se o tom poradit, navštivte, prosím, znovu svého lékaře. Pokud se u Vás nebo Vašeho dítěte během užívání přípravku Apo-Parox rozvine nebo zhorší některý z výše uvedených příznaků, měli byste o tom informovat svého lékaře. Také byste měli vědět, že dlouhodobé bezpečnostní účinky přípravku Apo-Parox ve vztahu k dalšímu růstu, dospívání a rozvoji poznání a chování nebyly dosud v této věkové skupině prokázány.
Ve studiích prováděných s přípravkem Apo-Parox ve věkové skupině do 18 let byly často se vyskytujícími nežádoucími účinky, které postihly méně než 1 z 10 dětí/dospívajících následující: zvýšení četnosti sebevražedných myšlenek a sebevražedných pokusů, úmyslné sebepoškozování, hněv, agresivita nebo negativně zaujaté a nepřátelské chování, ztráta chuti k jídlu, chvění, abnormální pocení, hyperaktivita (příliš mnoho energie), rozčilení, změny emocí (včetně pláče a změny nálad) a neobvyklá tvorba modřin nebo krvácení (jako např. krvácení z nosu). V těchto studiích se také prokázalo, že stejné příznaky se vyskytly u dětí a dospívajících, kteří dostávali placebo (tablety obsahující pouze cukr) místo Apo-Paroxu, i když se nevyskytovaly tak často.
V těchto studiích se u některých pacientů do 18 let dostavily po přerušení léčby přípravkem Apo-Parox abstinenční příznaky. Tyto příznaky byly většinou podobné těm, které byly pozorovány po přerušení léčby u dospělých (viz bod 3,