Zulbex
Absorpce: Zulbex je enterosolventní tableta sodné soli rabeprazolu. Tato léková forma je nezbytná,
protože rabeprazol je labilní v kyselém prostředí. Absorpce rabeprazolu proto začíná až poté, co
tableta opustí žaludek. Absorpce je rychlá s dosažením vrcholových plazmatických hladin rabeprazolu
přibližně za 3,5 hod po podání dávky 20 mg. Vrcholové plazmatické koncentrace (Cmax) rabeprazolu
a AUC jsou lineární v celém dávkovém rozmezí 10 až 40 mg. Absolutní biologická dostupnost jedné
perorální dávky 20 mg (oproti intravenóznímu podání) je přibližně 52 %, převážně následkem
presystémového metabolismu. Biologická dostupnost zřejmě nevzrůstá s opakovaným podáváním.
U zdravých osob je plazmatický poločas přibližně 1 hod (rozmezí 0,7 až 1,5 hod) a celková tělesná
clearance se odhaduje na 283 ± 98 ml/min. Nenastala žádná klinicky významná interakce s potravou.
Na absorpci sodné soli rabeprazolu nemají vliv ani jídlo, ani denní doba podání léku.
Distribuce: Přibližně 97 % rabeprazolu je vázáno na bílkoviny lidské krevní plazmy.
Biotransformace a eliminace: Sodná sůl rabeprazolu, podobně jako ostatní látky ze skupiny inhibitorů
protonové pumpy (IPP), je metabolizována prostřednictvím systému jaterního metabolismu léků
cytochromu P450 (CYP450). Studie in vitro s použitím lidských jaterních mikrosomů ukázaly, že se
sodná sůl rabeprazolu metabolizuje isoenzymy CYP450 (CYP2C19 a CYP3A4). V těchto studiích
rabeprazol při očekávaných koncentracích v krevní plazmě neindukuje ani neinhibuje CYP3A4;
a i když studie in vitro nemusí mít vždy platnost pro predikci stavu in vivo, tyto nálezy ukazují, že se
neočekává žádná interakce mezi rabeprazolem a cyklosporinem. U lidí jsou hlavními metabolity
v krevní plazmě thioether (M1) a karboxylová kyselina (M6), přičemž byly pozorovány nižší hladiny
sulfonu (M2), demethylovaného thioetheru (M4) a konjugátu merkapturové kyseliny (M5). Nízkou
antisekreční aktivitu vykazoval pouze demethylovaný metabolit (M3), avšak ten není v krevní plazmě
přítomen.
Po jednotlivé dávce 20 mg sodné soli rabeprazolu značené radionuklidem 14C nebyl v moči nalezen
žádný nezměněný lék. Přibližně 90 % dávky bylo eliminováno močí, a to zejména jako dva
metabolity: konjugát merkapturové kyseliny (M5) a karboxylová kyselina (M6) plus dva neznámé
metabolity. Zbývající část dávky byla obsažena ve stolici.
Pohlaví: Při úpravě na tělesnou hmotnost a výšku nejsou po jednotlivé dávce 20 mg rabeprazolu
ve farmakokinetických parametrech žádné významné rozdíly mezi muži a ženami.
Porucha funkce ledvin: U pacientů se stabilním konečným stavem renálního selhání, které vyžadovalo
udržovací hemodialýzu (clearance kreatininu 5 ml/min/1,73 m2), byla dispozice rabeprazolu velice
podobná jako u zdravých dobrovolníků. U těchto pacientů byly hodnoty AUC a Cmax asi o 35 % nižší
než odpovídající parametry u zdravých dobrovolníků. Průměrný poločas rabeprazolu byl 0,82 hod
u zdravých dobrovolníků, 0,95 hod u pacientů během hemodialýzy a 3,6 hod po dialýze. Clearance
léku u pacientů s renálním onemocněním vyžadujícím udržovací hemodialýzu byla přibližně
dvojnásobná oproti hodnotě u zdravých dobrovolníků.
Porucha funkce jater: Po jednotlivé dávce rabeprazolu 20 mg podané pacientům s chronickou lehkou
až středně těžkou poruchou funkce jater se hodnota AUC zdvojnásobila a došlo k 2 až 3násobnému
vzrůstu poločasu rabeprazolu ve srovnání se zdravými dobrovolníky. Avšak po dávce 20 mg denně
podávané po dobu 7 dnů vzrostlo AUC pouze na 1,5násobek a Cmax na 1,2násobek. Poločas
rabeprazolu u pacientů s poruchou funkce jater byl 12,3 hod oproti hodnotě 2,1 hod u zdravých
dobrovolníků. Farmakodynamická odpověď (kontrola žaludečního pH) v těchto dvou skupinách byla
klinicky srovnatelná.
Starší osoby: Eliminace rabeprazolu byla u starších osob poněkud snížená. Po 7 dnech denního
podávání 20 mg sodné soli rabeprazolu byla hodnota AUC přibližně dvojnásobná, hodnota Cmax
vzrostla o 60 % a t½ se prodloužil přibližně o 30 % ve srovnání s mladými zdravými dobrovolníky.
Nebyla však zjištěna kumulace rabeprazolu.
Jiné zvláštní populace
Polymorfismus CYP2C19: Po podávání dávky 20 mg denně po dobu 7 dnů měli pomalí metabolizátoři
CYP2C19 hodnoty AUC přibližně 1,9× vyšší a t½ 1,6× vyšší než byly odpovídající parametry
u rychlých metabolizátorů, zatímco Cmax vzrostla pouze o 40 %.